Jaká byla tvoje cesta k loutkovému divadlu?

Když jsem přišel na střední průmyslovou školu v Bystřici pod Hostýnem brzy jsem se začal rozhlížel po nějakém naplnění volného času. Tenkrát mi do cesty vstoupilo loutkové divadlo.Kouzlo loutek a bezelstného dětského světa mne zaujal natolik, že bez dvou let vojenské služby jej nepřetržitě dělám dodnes.

Jak jsi se dostal k Bedruňce?

V roce 2001 jsem se přestěhoval ze Zlína do Brna a v podstatě hned jsem se začal zajímat o to, zda tady neexistuje amatérské loutkové divadlo. A tak jsem se jednoho dne objevil na zkoušce Bedruňky.

Co ti divadlo přináší a co ti bere?

Loutkové divadlo mi dalo schopnost presentace před více lidmi a toto jsem bohatě využíval i v profesním životě. Ukázalo mi jak se dá divák rozesmát a nebo rozbrečet. Že je to velká odpovědnost předstoupit před dětské publikum, protože formujete jejich pohled a názor na svět a vztahy v něm.

Co mi vzalo? Když někoho milujete naplno nepřemýšlíte o ztrátách. Loutkové divadlo mojí celoživotní láskou rozhodně je.

Kterou ze svých rolí máš nejraději a proč?

Na každou ze svých rolí vzpomínám rád a každé jsem se snažil dát to nejlepší. Ale pokud bych měl vybrat jednu roli, tak by to byla role pilota v Malém princi. Toto představení ke mně přišlo tak nějak samo v ten pravý čas a snad celý vesmír se spojil aby vše klaplo. Všichni z Bedruňky makali na výpravě a myslím, že se moc povedla a co jsme neřekli na jevišti doplnila hudba a písničky našeho kamaráda Jirky Žižkovského. Pokaždé kdy jsme představení hráli bylo divadlo plné emocí a já mněl husí kůži.