Divadlo neodmyslitelně patří do kultury člověka. Je to živé umění a tak každé představení je jedinečné a neopakovatelné. Chystáte se nebo uvažujete o první návštěvě svého dítěte v divadle? V následujících řádcích se pokusím na některé nejčastější otázky spojené s první návštěvou odpovědět. Nejde o žádnou vědeckou práci, ale o můj subjektivní názor podpořený mnohaletou praxí v oblasti amatérského loutkového divadla.
Má na to věk?
Většinou od tří let je dítě schopno shlédnout cca 30minutovou pohádku. Každé dítě je však individuální jedinec a tak nejlépe rodič odhadne, zda představení je ten jeho potomek schopen zvládnout a nebo ne. Každopádně vždy je zapotřebí počítat s tím, že je to poprvé a nezáleží až tak na věku. Na dítě působí nové neznámé prostředí, přítomnost spousty cizích lidí, tma apod. Je proto dobré s tím na prvních představeních počítat a sednout si někde poblíž uličky. V případě, že se dítěti něco “nebude líbit”, tak máte možnost odejít do předsálí. Tady se svítí a lépe dítě uklidníte a případně se pak můžete pokusit vrátit zpět. Pláč dítěte je v tomto případě projevem stresu dítěte a nesnažte se jej uklidnit v sále, kde se hraje. Moc se Vám to většinou nepodaří a navíc tím strháváte pozornost ostatních dětí. Pokud máte dětí víc v sále domluvte se raději předem s těmi staršími a “zkušenějšími” kde Vás najdou v případě problémů. Toto dítě tak bude schopno se bez problémů dodívat i v případě Vašeho odchodu.
Jaké divadlo?
Loutkové divadlo je podle mého názoru na první krůčky nejlepší. Loutky jsou menší než dítě a tudíž se cítí nad loutkou nadřazené (Větší jsem já a tak se tě nemusím bát). Loutka je hodně podobná hračce a to je něco co znám. Ne všechny loutky se ale hodí na začátky a v každém věku.
Maňásek – je živá prstová loutka, která má ráda (stejně jako ty nejmenší děti) akci. Naši předkové je využívali na poutích při představeních tzv. rakvičkáren. Proto se podle mne hodí i pro ty nejmenší děti ( nemyslím tím, že ty starší by se u nich nudily).
Marioneta – loutka s horním vedením. Je buď na pevném středovém drátu a nebo plně na nitích (nejznámější představitel je Spejbl a Hurvínek). Tato loutka svojí technikou má ráda výpravné pohádky založené především na textu. Z tohoto důvodu bych tato představení doporučil až tak od 5 či 6 let.
Divadlo masek – živí herci používající masky jako výrazový prostředek. Toto divadlo vychází z tradic našich pravěkých předků, kteří tyto masky využívali především k obřadům. Rozhodně toto nedoporučuji navštěvovat s děti předškolního věku – nejspíše se budou bát. Maska má všechny hlavní rysy tváře, ale při tom nemá mimiku. Malé dítě se s tímto jaksi neumí vnitřně vyrovnat a tak se bojí.
Existuje samozřejmě celá řada dalších typů loutek a jejich různých variant. Každopádně je dobré se na věk podívat na plakátech (pokud to soubor uvede) a nebo se zeptat přímo – pokud si nejsem jistý.
Jak se obléknout?
Návštěva divadla je pro většinu z nás slavnostní příležitostí na niž se patřičně vnitřně i navenek připravujeme. Svět dětí je stejný jako svět dospělého a tak i návštěva divadla by měla vypadat stejně. Děti se učí hrou a příkladem, takže to, co si osvojí tady – budou pak opakovat a přenášet do dospělosti. Není však zapotřebí to nijak přehánět. Počítejte s tím, že dítě může sedět třeba na zemi, rádo se zapojí a nebo po představení bude chtít lítat na hřišti.
Spoluprožívání času.
Příběh (pohádka) je velmi důležitá pro dítě. Na něm se učí spoustu věcí, které by jinak byly těžko přenositelné.
Čas, který s dítětem strávíte je jen a jen Váš. Takto strávený čas Vám pomůže ve vzájemném poznání se a také k upevnění jedinečných sociálních vazeb. Neochuzujte se o něj tím, že dítě necháte na představeních samo a pak si pro ně přijdete. Nevíte pak ani co si dítě prožilo skrz příběh a nemůžete tak reagovat pokud něčemu plně nerozumí.
Naše divadlo se snaží být divadlem pro celou rodinu. Tzn. koncipujeme vše tak, aby hra bavila dítě stejně jako dospělého a snažíme se nechat prostor pro takové to- “dovyprávění”.
